Momentálně tvoříme novou kolekci pro léto 2024 !  Pro aktuální info sleduj Instagram!

Jak vnímám udržitelnost ve vztahu k mým šatům ?

14. 05. 2024

Udržitelnost ve vztahu k oděvnímu průmyslu už je dnes docela sprosté slovo, řekla bych. Každý si ji vykládá jinak, a ne každý ji chápe správně nebo vidí do celého toho kolosu výroby oblečení. Sepsala jsem hlavní body, v čem vidím udržitelnost této doby já, jak se na to dívám a jak ji chci vnášet do svých šatů.

 

1. Nebojím se umělých vláken a příměsí

Umělá vlákna a příměsi nemusí vždycky znamenat pohromu a konec světa. Ne všechna vlákna se vyrábí neekologicky. Šetrnost k přírodě a udržitelnost vidím právě i v tom, když je například bavlněná látka kombinovaná s příměsí viskózy. Hotový kus oblečení z takové látky potom vydrží déle a lépe vypadá na těle, nemačká se. Takový kousek bude dobře držet tvar, nerozjedou se mu švi a budete ho tak rádi nosit i po několika letech.

 

2. Ušito v ČR

Mojí největší potřebou udržitelnosti je výroba v ČR, nebo popřípadě u sousedů Slováků. Chci mít pod kontrolou pracovní podmínky zaměstnanců v šicích dílnách. Nepodporovat nezletilé děti nebo matky s malými dětmi v tom, aby pracovali za podpodpodpodprůměrnou mzdu v mizerných podmínkách, které jsou neslučitelné s běžným životem.

Nenechte se zmást cedulkou “Made in”, jelikož ta označuje pouze poslední zastávku produktu, ne jeho celou cestu. Takže například šaty s cedulkou “Made in Turkey”, než si je v obchodě koupíme, mohly během svého života urazit klidně i 40 000 kilometrů. Módní návrh vznikne třeba v Nizozemsku, bavlna se vypěstuje v Uzbekistánu, utká v Indii, nabarví v Číně, ušije v Bangladéši a finálně se upraví v Turecku.

 

3. Zbytečný nad konzum

Sama jsem zastáncem minimalistického šatníku a vybavení. Žijeme s přítelem a dcerou v lesní osadě v malém roztomilém bytě s výměrou 37m2. Milujeme tento malý prostor a nekonečný les. I díky naší obytné dodávce, ve které často cestujeme jsem se naučili žít v malém a s málem.

Nechci vytvářet zbytečné množství oblečení, které by po pár letech skončilo na skládce nebo jsem na něj musela dávat velké slevy. Šaty šijeme v malých kolekcích po desítcích kusů. Jakmile se šaty prodají,  potom nechávám šít další.

 

4. Kvalita nad kvantitu

Dává mi smysl investovat do dražších kvalitních kousků oblečení a podporovat lokální tvůrce a výrobce oblečení. Vždycky když se zamyslím nad otázkou kvality a kvantity, dostává se na řadu jednoduchá rovnice CPW.

Co znamená CPW neboli cost per wear?
Jedná se o rovnici – cena produktu / počet nošení.

V překladu pojem tedy znamená „cena za jedno nošení“ nebo “cena za opotřebení”.

Čím nižší výsledek dostanete, tím je váš nákup výhodnější.

Výsledkem CPW rovnice je to, že tyto “výhodné” akční nákupy se ve finále opravdu nevyplatí. Koupíte si sice něco levnějšího, ale jdete v tom párkrát, přestane se vám to líbit, nebo se po pár vyprání změní tvar oblečení a pak musíte nakoupit zase něco nového.

Narozdíl od kvalitního kousku, ke kterému si budujete vztah a vydrží vám daleko víc let a vypadá stále dobře.

5. Z druhé ruky

Seconhandy jsou mi taky dost sympatické. Ráda se prohrabávám oblečením, které je už někým odzkoušené, nošené a tak vím, že daný kousek si už něco prožil, má příběh a vypadá stále nositelně. Je to známka toho, že asi ještě pár let vydrží. Zároveň je to velká úspora peněz.

Při nákupech v sekáčích si připadám si jako lovec a je to takový malý adrenalin. Je dobré se na to připravit, jak fyzicky, tak psychycky. Takové nakupování je i časově náročnější.

Miluju šaty a v létě je ráda střídám. Kdybych si kupovala jen autorské kousky nebo lokální tvorbu, asi bych se brzo nedoplatila. A tak mám spousty šatů a sukní ze sekáče. Poslední dobou tam nakupuji i zimní bundy, vesty apod.. Spotřeba materiálu a energií se při výrobě zimní výbavy spotřebuje hodně. Navíc ne vždy je výroba takových kousků dostatečně ekologická.

Hodně lidí se z různých důvodů štítí nakupovat oblečení z druhé ruky, ale ráda bych tyto mylné názory zkusila vyvrátit:

 

 1. Hygiena

Většinou si lidi myslí, že nové oblečení je čistější než to použité. Zbrusu nové oblečení, ale může být před vypráním mnohem více špinavé, protože si ho mohlo vyzkoušet desítky lidí nebo ho mohl někdo nosit, a bez vyprání vrátit a šlo zpět na prodej do obchodu.

Oblečení v obchodech je napuštěno protipožárními a protiškůdcovími přípravky, takže je opravdu nutné ho před prvním nošením dobře vyprat.

 

2. Přehlednost – hrabárna

Jsou různé secondhadny, někde si na uživatelskou přístupnost moc nepotrpí a opravdu se budete muset prohrábávat oblečením v krabicích. Jsou ale secondhandy, kde je oblečení krásně zavěšeno a roztřízeno podle kategorií nebo velikostí.

Pokud hledáte něco konkrétního, můžete zkusit online seconhandy, jako je třeba vinted.cz, marketplace na Facebooku nebo polský internetový secondhand sellpy.pl, kde konkrétně já moc ráda nakupuji plavky, které jsou uplně nové, ale jsou vyřazené obchodními řetězci po sezóně, protože je nikdo nechce a je pro ně levnější toto oblečení prodat secondhandu než je skladovat, nechat odvézt na skládky nebo spálit. Každý rok takto na podzim kupuju plavky např. z H&M po 3 eurech a mám výbavu na další léto.

 

3. Smrad

Většina lidí si pach nových plastů (tedy látek, které se uvolňují z oděvů z umělých vláken) a parfémů rozstřikovaných v obchodech (obsahujících toxické ftaláty) spojují s radostí z nákupu.

Oblečení v second handech sice perou v levnějších pracích prostředcích, ale po vyprání doma bude oblečení vonět stejně jako to vaše ostatní. Navíc se z těchto použitých kousků už uvolnila většina látek, které se z nich uvolnit mohly, takže nákup v těchto obchodech je přes specifický pach pro zákazníka podstatně zdravější.

4. Úroveň

Připadá vám, že nakupováni v sekáčích je pod vaši úroveň, když si přece můžete koupit nové a máte na to dostatek peněz ?

To jací jste, určuje to, co nosíte a kde jste to koupili. Nakupování není jen otázka úkonu, ale taky etiky.

 

 

6. Certifikované látky

Abych si byla jistá i původem látky, šaty šijeme pouze z certifikovaných látek.

Mezi nejznámější certifikace, se kterými jste se už možná setkali a netušíte, co znamenají jsou:

Certifikát GOTS

Global Organic Textile Standard (GOTS) je nejpřísnější certifikace pro textilie vyrobené z organických textilních vláken. GOTS kontroluje celý výrobní proces od statku až po továrnu: od sklizně bavlny, tkaní vláken, až po výrobu finálního produktu, včetně exportu oblečení.

Všechny chemikálie (např. barviva, pomocné chemikálie), musí splňovat základní požadavky na toxicitu a biologickou rozložitelnost. Jsou zakázány používat toxické kovy, rozpouštědla, geneticky modifikované organismy, formaldehydy a jiné syntetické látky. Veškeré bělidla musí být na bázi kyslíku. Obalový materiál musí být z recyklovaného zdroje a nesmí obsahovat polyvinylchlorid.

Provozovatelé musejí mít ve svých směrnicích zavedenou politiku ochrany životního prostředí. Odpadní vody ze všech zpracovatelských postupů musí být zpracovány ve funkčních čistírnách odpadních vod.

GOTS má v sobě i požadavky na etické a sociální aspekty výroby, jako:

  • svoboda zaměstnání
  • bezpečnost a čistota na pracovišti
  • zákaz dětské práce
  • životní minimum
  • pracovní doba nesmí být přehnaná
  • ochrana před diskriminací
  • zákaz hrubého a nehumánního zacházení

OEKO-TEX Standard 100
Oeko-Tex Standard 100 je mezinárodní testovací a certifikační systém pro textilie, vyráběné pouze ze zdravotně nezávadných materiálů.

Kritéria katalogu, který je základem pro testy škodlivých látek, jsou založena na nejnovějších vědeckých poznatcích a jsou průběžně aktualizována. Zkušební vzorky jsou testovány nezávislými institucemi Öko-Tex na pH hodnotu, obsah formaldehydu, přítomnost pesticidů, extraktu, obsahu těžkých kovů, chlorované organické nosiče a konzervační látky, jako je pentachlorfenol a tetrachlorophenol. Testuje se také přítomnost alergizujících a potenciálně karcinogenních barviv.

FAIR WEAR FOUNDATION (FWF)
FWF je nezisková organizace, která spolupracuje se značkami, továrnami, odbory, nevládními organizacemi (a v některých případech i vládami) s cílem ověřit a zlepšit podmínky na pracovišti pro oděvní pracovníky.

Tento program funguje v jedenácti zemích v Asii, Evropě a Africe (konkrétně v Bangladéši, Bulharsku, Číně, Indii, Indonésii, Myanmaru, Makedonii, Rumunsku, Tunisku, Turecku a Vietnamu).

FWF zabezpečuje dobré životní podmínky pro pracovníky oděvních továren.
Osm základních norem organizace Fair Wear Foundation:

  • svobodnou volbu povolání
  • prevenci diskriminace na pracovišti
  • zákaz dětské práce
  • svobodu sdružování
  • mzdu pokrývající životní minimum
  • zákaz nadměrného počtu pracovních hodin
  • bezpečné a zdravé pracovní podmínky
  • status právně závazného pracovního vztahu

Vlákna TENCEL ™ LYOCELL
Vlákna lyocellu a modalu TENCEL ™ jsou vyráběna procesy šetrnými k životnímu prostředí z přírodního dřeva z udržitelných zdrojů.

Pocházejí z obnovitelné suroviny dřeva, vytvořené fotosyntézou. Certifikovaná vlákna na biologické bázi jsou vyráběna ekologicky šetrným výrobním procesem. Vlákna jsou certifikována jako kompostovatelná a biologicky rozložitelná, a proto se mohou plně vrátit zpět do přírody.

 

Nejčastěji používané materiály:

  • Bavlna
    Ne vždy se dá říct, že čistě přírodní látky jsou nejvíc udržitelné. Při konvenčním pěstování bavlny se používá více pesticidů a insekticidů než na při pěstování jakékoli jiné plodiny. Některé z těchto běžně používaných pesticidů jsou přitom považovány za dostatečné toxické na to, aby byly dle Světové zdravotnické organizace klasifikovány jako nebezpečné. A nejde jen o to, že my jako koneční zákazníci budeme nosit oblečení z této toxicky zpracované bavlny, ale především o to, že zemědělci a pracovníci na bavlníkových polích jsou denně v toxickém prostředí a celosvětově trpí až 77 mil. zemědělců akutní otravou pesticidy.

Bavlna není jen chemicky náročná, ale i hodně žíznivá. Na výrobu jednoho trička z konvenční bavlny padne asi 2 700 litrů vody. Takové množství vody jednomu člověku zajistí pitmý režim na cca 900 dní.

Největšími producenty bavlny jsou Čína, Indie a USA. Indie má přitom nejrozšířenější bavlníkové plantáže na světě.

 

  • Biobavlna
    Pěstování biobavlny je na tom lépe. Nepoužívají se geneticky modifikovaná osiva, syntetická hnojiva jsou nahrazena hnojivy přírodními a užívání škodlivých pesticidů je zakázáno. Na druhou stranu je biobavlna náročnější na spotřebu vody než konvenční verze. Cena biobavlny je oproti ceně konvenční bavlny vyšší, jelikož biobavlna většinou dosahuje nižší úrody a má větší náklady.

 

  • Len
    Lněná látka se sice ráda mačká, avšak zároveň je odolná, pevná (asi o 30% více než bavlna), vysoce savá a prodyšná. Navíc poskytuje ochranu proti UV záření, takže len je na léto ideální.

Jeho přírodní barvy jsou krémově bílá, slonovinové bílá, světle hnědá a šedá. Zbylé odstíny jsou barvené, nebo naopak odbarvované. Čistě bílý len musel kvůli hustým lněným vláknům projít dost intenzivním odbarvovacím procesem.

Pokud toužíte po více eco-friendly variantě, držte se přírodních barev.

 

  • Polo-syntetické materiály (viskóza, bambus, lyocell)
    Tyto materiály se nacházejí někde mezi přírodními a syntetickými materiály. Jejich původ je přírodní, protože se vyrábí ze dřeva. Ale aby se z tvrdého dřeva nebo bambusu stalo textilní vlákno, musí se upravit intenzivní chemickým procesem. Takže do výroby těchto materiálů vstupuje celá řada chemických látek a ještě se kvůli nim každý rok pokácí více než 150 milionů stromů.

Na druhou stranu oproti nejpoužívanější přírodnímu vláknu (bavlně) má dřevo výhodu v tom, že spotřebuje výrazně méně vody, nevyžaduje tolik pesticidů a vyprodukuje větší množství materiálu na akr. Vše má své pro a proti.

  • Syntetická vlákna (polyester, nylon)
    K výrobě syntetiky je potřeba velké množství energie a také ropa. Ropa patří mezi neobnovitelné zdroje a významně přispívá ke klimatickým změnám.

Jsou to často velmi kvalitní syntetická vlákna a poměrně dlouho vydrží. Během své výroby syntetika spotřebuje méně vody než přírodní vlákna. Při jejich výrobě nepotřebujeme rozsáhlá zemědělská pole, tudíž ani chemické pesticidy a nemusí se kvůli těmto materiálům chovat žádná zvířata.

Syntetické materiály skrývají další velký problém – mikroplasty. Pokaždé, když svoje polyesterové šaty vyperete, uvolní se z něj velké množství miniaturních kousků plastů, kterou nejsou zcela zachytitelné čističkami vod, takže zůstávají ve vodě, kudy putují i do našich organismů. Průměrně do sebe člověk každý týden dostane přibližně 5g plastu, co je hmotnost jedné kreditní karty.

 

7. Recyklace přírodních směsí

Oblečení ze 100% přírodních materiálu bychom mohli asi jednoduše hodit do přírody a čekat, že se rozloží jak jablko v kompostu. Například bavlněné tričko by se v přírodě rozkládalo zhruba půl roku.

Recyklace materiálových směsí (látky, které jsou kombinované, např. bavlna + polyester apod.) je velmi problematická. Takové látky velmi těžko nebo vůbec nejde zrecyklovat a použít znova. Často skončí na skládce na druhé straně zeměkoule nebo ve spalovně. Na rozdíl od některých čistě umělých tkanin, které lze recyklovat a použít znova a klidně i opakovaně

8. Zbytky nejsou zbytky

Do budoucna mám spoustu nápadů jak zbytkový materiál použít a udělat s ním ještě hodně parády. Chci aby se z látek a galanterie vytěžilo maximum.

 

Závěrem

Materiál vypovídá hodně o způsobu výroby i životnosti daného oblečení. Každý má své pro a proti, vybrat jeden nejudržitelnější proto není možné. Zatímco syntetika šetří půdu a nepotřebuje pesticidy, její zpracování je chemicky a energeticky náročné. Naopak přírodní vlákna mají menší spotřebu energie, ale musí se zase někde vypěstovat a spotřebovávají enormní množství vody. Každý kousek oblečení má svůj environmentální dopad. Ať už je to polyester nebo bio konopí.

Svůj vlastní dopad na životní prostředí tak nesnížíte výrazně tím, že pouze vyměníte rychlou módu za tu pomalou a “udržitelnou”. Změnu je potřeba udělat hlavně v hlavě. Nakupovat kvalitněji, vědomě a méně.

Při nakupování se zaměřte na společnost nebo tvůrce, od koho oblečení pochází. Každá značka má svůj vlastní výrobní proces, svoji filozofii a certifikace, kterými se pyšní.

5 tipů, jak snížit svoji módní stopu

1. Dbát na kvalitu
2. Nakupovat oblčení z druhé ruky
3. Prodlužovat živnostnost oblečení, které máme doma – opravovat přešívat, upcyklovat
4. Oblečení pro zvláštní příležitost si půjčovat
5. Nechtěné oblečení někomu darovat nebo prodat

 

 

Zdroje:

le šaty - oblečení z dubového lesa

Káťa z le šaty

Vytvořila jsem malou značku udržitelné módy pro všechny lesní víly. Autorské kousky jsou navrženy v srdci českého dubového lesa v komunitní osadě u Brněnské přehrady.

KISSmono

nudeLESs

kalHOTy

suQUEENka

Čtěte dál

Více z dubového lesa

404 - Nenalezeno

Nenašli jsme nic, co by odpovídalo vašemu hledání. Zkuste upřesnit hledání nebo využijte hlavní menu k navigaci na webu.